Pavel KopeckýFunkcí správního soudnictví je především ochrana subjektivních práv jednotlivců – právnických a fyzických osob. Správní soudy provádějí kontrolu činnosti veřejné správy a z pozice nezávislého orgánu přispívají k nápravě nezákonného postupu správních orgánů. V tomto textu se pokusím shrnout hlavní atributy správního soudnictví a popsat, v jakých případech se lze na správní soudy obrátit.
Právní úprava
Právní úprava správního soudnictví se nachází především v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Tento zákon upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví a některé otázky organizace soudů a postavení soudců, postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví.
Pravomoc správních soudů
Soudy ve správním soudnictví rozhodují
- o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu,
- o ochraně proti nečinnosti správního orgánu
- o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
- o kompetenčních žalobách,
- ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda,
- ve věcech politických stran a politických hnutí,
- o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem,
- o návrhu na zrušení služebního předpisu.
Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že správní soudy mohou rozhodovat jen v zákonem stanovených případech. Předtím, než se účastník obrátí na správní soud, je třeba si posoudit, proti jakému postupu správního orgánu se chce bránit, tedy zda se jedná například o rozhodnutí či nezákonný zásah. V závislosti na tom je třeba zvolit správný návrh (žalobní typ) a určit si, čeho se lze v dané věci u správního soudu domáhat. Z pohledu ochrany práv jednotlivce je nejdůležitější žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, žaloba proti nečinnosti správního orgánu, žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu a návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Naopak nelze podávat žaloby čistě ve veřejném zájmu či se domáhat abstraktní kontroly činnosti veřejné správy.
Příslušnost soudů
Ve správním soudnictví zásadně rozhodují krajské soudy prostřednictvím specializovaných senátů či samosoudců, kromě nich ve stanovených případech rozhoduje Nejvyšší správní soud v Brně.
Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu
Ke správnímu soudu se lze obrátit s žalobou proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je nejčastěji využívaný žalobní typ v rámci správního soudnictví.
Soudní řád správní vymezuje aktivní legitimaci poměrně složitě:
§ 65
Žalobní legitimace
(1) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen “rozhodnutí”), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
(2) Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.
(3) Rozhodl-li správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených.
Zjednodušeně řečeno, se na správní soudy mohou obracet ti účastníci správních řízení, kteří tvrdí, že byly samotným rozhodnutím či postupem správního orgánu dotčeni na svých právech. Jednou z podmínek přípustnosti žaloby je, že žalobce vyčerpal všechny řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem; řádným opravným prostředkem je zejména odvolání.
Ve správním soudnictví se dále nelze bránit např. proti rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávních věcech, anebo proti samotným závazným stanoviskům dotčených orgánů – ta lze napadnout jen skrze rozhodnutí, která se o ně opírají.
Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou, přičemž zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Pokud je žaloba důvodná, soud napadené rozhodnutí správního orgánu zruší a věc vrátí správnímu orgánu k dalšímu řízení. V případě žaloby proti rozhodnutí, jímž byl uložen trest, může soud trest snížit či od něj upustit.
Ochrana před nečinností správního orgánu
Žalobou proti nečinnosti správního orgánu je možné se domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Účastníci řízení před správním orgánem mají totiž právo, aby jejich věc byla projednána v přiměřené době. Podmínkou přípustnosti žaloby je marné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu (tedy především správní řád) stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. V případě správního řízení se jedná o podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti k nadřízenému orgánu podle § 80 odst. 3 správního řádu.
Žalobou proti nečinnosti se naopak nelze domáhat např. toho, aby správní orgán z moci úřední zahájil určité správní řízení, provedl kontrolu, prověřil určité skutečnosti atd.
Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu
Tzv. zásahovou žalobu může podat ten, kdo tvrdí, že byl přímo na svých právech zkrácen zásahem správního orgánu. Za zásah se považuje nezákonný zásah, pokyn nebo donucení. Za zásah lze považovat takové akty či úkony veřejné správy, které jsou způsobilé zasáhnout do práv jednotlivce s výjimkou rozhodnutí, proti kterému se lze bránit žalobou proti rozhodnutí.
Žalobce se zásahovou žalobou může domáhat ochrany proti zásahu, pokud zásah přetrvává, anebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
Za zásah je možné považovat nezákonné úkony správního orgánu prováděné v rámci kontroly či dozoru, nepřiměřené zákroky policistů, odtažení vozidla na pokyn strážníka atd.
Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.
Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části
V rámci správního soudnictví je také možné podat návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Oprávněn je k tomu ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy zkrácen. Opatření obecné povahy je zvláštní forma činnosti veřejné správy, kterou má např. územní plán, regulační plán, stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo stanovení ochranných pásem vodního zdroje.
Návrh na zrušení opatření obecné povahy lze podat do 1 roku ode dne, kdy napadené opatření obecné povahy nabylo účinnost.
Opravné prostředky
Opravným prostředkem ve správním soudnictví je především kasační stížnost. Tou je možné se ve vymezených případech bránit proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu. Při podání kasační stížnosti a řízení o ní musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Shrnutí
Správní soudy poskytují ochranu jednotlivcům před nezákonnými postupy veřejné správy. Ve správním soudnictví neexistuje jeden univerzální žalobní typ, ale několik typů, a vždy je třeba řádně posoudit, jaký typ návrhu zvolit a čeho se před soudem domáhat. Možnost obrátit se na správní soudy je limitována lhůtami, které jsou ve srovnání s civilním soudnictví poměrně krátké (např. 2 měsíce u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu). Nejčastěji využívaným žalobním typem je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, kterou je možné se domáhat zrušení napadeného rozhodnutí. Ve správním soudnictví zásadně rozhodují krajské soudy, proti jejich rozhodnutím se lze bránit kasační stížností, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud.
