Území České republiky se člení 6258 obcí (a 5 vojenských újezdů). Každá obec je součástí jednoho z 14 vyšších územních samosprávných celků. Za ty se považuje 13 krajů a hlavní město Praha, které má specifické postavení a je jak obcí, tak vyšším územním samosprávným celkem, a řídí se svým vlastním zákonem.
Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají Ústavou garantované právo na samosprávu. V souvislosti s územními samosprávnými celky vzniká celá řada specifických právních vztahů. Obce i kraje si zřizují své orgány, prostřednictvím kterých vykonávají svou působnost, hospodaří se svým rozpočtem, mají svůj vlastní majetek, vydávají vlastní podzákonné právní předpisy (nařízení a obecně závazné vyhlášky), mohou zakládat či zřizovat právnické osoby atd. Tu část právního řádu, která upravuje právní postavení obcí a krajů, můžeme označovat například jako komunální právo.
V oblasti komunálního práva se zabýváme zejména těmito otázkami:
- ústavní právo na samosprávu
- působnost obce
- organizace obce
- kompetence orgánů obce (starosty, rady, zastupitelstva, obecního úřadu atd.), respektive kraje
- místní a krajské referendum
- postupy územních samosprávných celků podle správního řádu
- normotvorba územních samosprávných celků (vydávání nařízení a obecně závazných vyhlášek)
- kontrola činnosti územních samosprávných celků
- právnické osoby zřízené či založené obcemi a kraji (obchodní společnosti, příspěvkové organizace)
- hospodaření územních samosprávných celků a nakládání s jejich majetkem
- postavení zaměstnanců úředních samosprávných celků
Problematice komunálního práva se prof. Kopecký věnuje dlouhodobě, a to jak z pozice advokáta, tak i z hlediska akademického. Je mj. autorem monografie Právní postavení obcí a krajů – základy komunálního práva a spoluautorem komentáře k zákonu o obcích.
