Pavel KopeckýU Krajského soudu v Českých Budějovicích jsme v nedávné době zaznamenali úspěch s návrhem na zrušení části nově vydaného územního plánu obce nacházející se v blízkosti lipenské přehrady. Krajský soud našemu návrhu vyhověl a územní plán v napadeném rozsahu zrušil.
Klient v obci vlastní pozemky, které podle předchozího územní plánu byly součástí zastavěného území obce a byly vymezeny jako plochy rekreace. V souladu s předchozím územním plánem bylo na klientových pozemcích možné například zrealizovat rekreační stavby, klient v souladu s předchozím územním plánem chtěl na pozemcích zrealizovat soubor několika staveb sloužících individuální rodinné rekreaci. Nový územní plán klientovy pozemky zčásti zařadil do plochy bydlení a zčásti do plochy zeleně. Návrh na zrušení územního plánu se týkal právě pozemků zařazených do plochy zeleně, neboť zařazení pozemků do této plochy znemožňuje nejen výstavbu staveb pro rekreaci, ale v podstatě jakoukoli výstavbu, čímž dochází k výraznému znehodnocení pozemků, a tedy i zásahu do vlastnického práva.
V průběhu přípravy územního plánu se funkční využití předmětných pozemků měnilo, vždy však bylo počítáno s jejich zastavitelností. Ke změně došlo až v poslední fázi, a to v rámci návrhu pro opakované veřejné projednání. Pro úspěch ve věci mělo velký význam mj. i to, že klient v průběhu přípravy nezůstal pasivním, a v jednotlivých fázích podával včasné připomínky nebo námitky.
Obec zařazení pozemků do plochy zeleně a zrušení jejich zastavitelnosti odůvodnila novou koncepcí, podle které mají být v obci namísto rekreačních staveb preferovány stavby pro bydlení, a rovněž uváděla, že ke snížení rozsahu zastavitelných ploch na klientových pozemcích muselo dojít z důvodu nesouhlasného stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF).
V návrhu bylo argumentováno zejména tím, že vyjmutí pozemků ze zastavitelného území je neproporcionální zásahem do vlastnického práva, dále tím, že jde o porušení kontinuity územního plánování, podle které je možné jednou nastavené koncepce měnit, ale pokud dochází k zásahu do vlastnického práva, musí být tento zásah řádně odůvodněn jiným odpovídajícím veřejným zájmem, což se však v daném případě nestalo. Dále jsme se v návrhu snažili poukázat na to, že předmětné pozemky vůbec nejsou součástí ZPF, a proto pro jejich zařazení do nezastavitelných ploch nelze argumentovat stanoviskem orgánu ZPF, zároveň jsme doložili, že celkový rozsah zastavitelných ploch v obci naopak vzrostl.
Krajský soud dal této argumentaci za pravdu, když shledal, že jde o neodůvodněný zásah do vlastnictví navrhovatele, neboť zařazení pozemků do plochy zeleně nemá žádný legitimní důvod. Přístup ke klientovi ze strany obce, kdy ve skutečnosti došlo k celkovému navýšení zastavitelných ploch i záboru ZPF, byl dle soudu diskriminačním. Soud shledal, že za situace, kdy dotčené pozemky nejsou součástí ZPF, byla argumentace obce stanoviskem orgánu ochrany ZPF neopodstatněná. Návrhu tedy bylo vyhověno, nyní bude na obci, aby přijala změnu územního plánu, která nahradí soudem zrušenou část. Obec však bude při přijímání změny vázána právním názorem soudu.
Z profesního hlediska lze zrušení územního plánu nebo jeho části vždy považovat za významný úspěch, neboť soudy se při přezkumu územních plánů řídí zásadou zdrženlivosti, podle které do řešení zvoleného v územním plánu zasahují jen v nezbytném rozsahu. Při přípravě návrhu je zároveň třeba důkladně prostudovat výrokovou část i odůvodnění územního plánu, přičemž i v případě menších obcí jde často minimálně o nižší stovky stran textu. Návrhy adresované soudům přitom musí být perfektně koncipované a obsahovat veškerou argumentaci, neboť soud je při přezkumu opatření obecné povahy, mezi něž patří i územní plán, vázán rozsahem i důvody návrhu, návrh proto nejde v průběhu řízení doplňovat.
