Pavel KopeckýPrezentujeme se jako advokátní kancelář, která se specializuje na problematiku státní služby a služebního poměru. V čem se ale služební poměr odlišuje od pracovního poměru, který je v České republice základní formou výkonu závislé práce, a v čem spočívají jeho hlavní specifika?
Ve služebním poměru působí úředníci zaměstnaní v ministerstvech a jiných správních úřadech, jako je například Úřad pro ochranu osobních údajů, Česká obchodní inspekce nebo okresní správy sociálního zabezpečení. Osoby působící ve služebním poměru jsou zákonem označovány jako státní zaměstnanci, ne každý státní zaměstnanec (zaměstnanec státu) je však ve služebním poměru. Ve služebním poměru působí jen ti zaměstnanci, kteří vykonávají správní činnosti. Jako vhodnější by se proto jevilo např. označení státní úředník – zaměstnanci obcí a krajů podílejí se na správních činnostech se řídí zákonem o úředních územních samosprávných celků. Označení státní zaměstnanec v dalším textu se tedy vztahuje pouze ke státním zaměstnancům ve služebním poměru.
Služební poměr se řídí zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě. Zákoník práce se ve věcech služby zásadně neužije, aplikuje se pouze v případech, kdy na něj zákon o státní službě výslovně odkazuje. Zákon o státní službě odkazuje například na ustanovení zákoníku práce upravující dovolenou nebo bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Neužijí se především ustanovení týkající se vzniku pracovního poměru, jeho změn a skončení – tato problematika je upravena výlučně zákonem o státní službě.
Ve státní službě je podstatným způsobem eliminován smluvní prvek. Služební poměr nevzniká na základě dvoustranné (pracovní) smlouvy, ale je zakládán jednostranným správním rozhodnutím služebního orgánu. Jednostranné rozhodování se prolíná celým služebním poměrem. Rozhoduje-li se o právním postavení státního zaměstnance (např. o zařazení na jiné služební místo), má státní zaměstnanec postavení účastníka správního řízení. Dohodu nelze uzavřít ani o skončení služebního poměru. Pokud chce státní zaměstnanec z vlastní vůle skončit ve služebním poměru, nemůže uzavřít dohodu ani podat výpověď jako zaměstnanec ve pracovním poměru, ale musí podat žádost, na jejímž základě služební orgán teprve rozhodne o skončení služebního poměru.
Služební poměr je jakýsi univerzální právní vztah mezi státním zaměstnancem a státem založený správním rozhodnutím. Službu pak státní zaměstnanec vykonává na konkrétním služebním místě v určitém služebním úřadu. Služební místo je charakterizováno především oborem služby a platovou třídou.
Vzniku služebního poměru a zařazení na služební místo předchází výběrové řízení. Na žadatele o přijetí do služební poměry jsou kladeny vyšší požadavky než zájemce o přijetí do pracovního poměru. Při nástupu do služby je státní zaměstnanec povinen složit služební slib, a především je povinen úspěšně vykonat úřednickou zkoušku.
Kromě „klasických“ změn služebního poměru, jako je služební cesta, upravuje zákon o státní službě instituty jako zproštění výkonu služby, zařazení na jiné služební místo, převedení na jiné služební místo, zařazení mimo výkon služby, jmenování na služební místo ředitele odboru atd.
Služební poměr končí buď rozhodnutím služebního orgánu, anebo přímo ze zákona při naplnění zákonem předvídaných skutečností. Služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru např. za situace, kdy uplynula marně doba, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů. Ze zákona končí služební poměr např. uplynutím kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 70 let. Zákon o státní službě naopak nezná výpověď (danou zaměstnancem ani zaměstnavatele) nebo okamžité skončení služebního poměru. Způsob skončení služebního poměru je pak určující pro formu obrany státního zaměstnance proti potenciálně nezákonnému skončení služebního poměru.
Státní zaměstnanci musí dodržovat služební kázeň a podléhají kárné odpovědnosti. V případě kárného obvinění jim může být uloženo kárné opatření. Kárnými opatřeními jsou písemná důtka, dočasné snížení platu, odvolání ze služebního místa představeného nebo nejpřísnější propuštění ze služebního poměru.
Dále státní zaměstnanci podléhají služebnímu hodnocení, které zahrnuje hodnocení znalostí, dovedností a výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli. Služební hodnocení má podobně jako ve škole 5 stupňů. Jestliže 2 po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky (nejnižší stupeň), nezbývá služebnímu orgánu nic jiného než rozhodnout o skončení služebního poměru. Proti služebnímu hodnocení se státní zaměstnanec může bránit námitkami.
Výše naznačená specifika služebního poměru se pochopitelně projevují v tom, jak se státní zaměstnanec může bránit proti zásahům do svého právního postavení. Oblast státní služby zásadně stojí mimo působnost civilních soudů, které běžně rozhodují ve věcech poměru pracovního (např. ve sporu o platnost skončení pracovního poměru). Tam, kde služební orgán vydává rozhodnutí (např. o zařazení mimo výkon služby), se státní zaměstnanec může bránit odvoláním k nadřízenému služebnímu orgánu (často k náměstkovi ministra vnitra pro státní službu). Po vyčerpání řádných opravných prostředků podle správního řádu se může státní zaměstnanec obrátit na správní soud.
Zákon o státní službě je postaven na předpokladu, že v rámci řádného výkonu služby mohou být omezena některá práva státního zaměstnance (např. právo podnikat). Dále státní zaměstnanec musí strpět, že je o něm jednostranně rozhodováno, ačkoli v obdobných případech by podle zákoníku práce bylo nutné uzavřít dohodu či vyžádat si zaměstnancův souhlas. Tato omezení by však měla být vyvážena stabilitou služebního poměru, jeho prestiží, platovým ohodnocením nebo jistotou kariérního rozvoje. Přestože možná ne všechny proklamované cíle zákona o státní službě byly naplněny a státní služba není jednoduše pro každého, lze konstatovat, že být státním zaměstnancem má své i své mnohé výhody.
Svá specifika má pochopitelně i poskytování právních služeb v oblasti státní služby, které vyžaduje výbornou orientaci nejenom v oblasti obecného pracovního práva, ale v oblasti i správního práva, a především pak správního řízení a správního soudnictví. Advokátní kancelář prof. Kopeckého poskytuje právní služby a právní poradenství v různých oblastech spojených se státní službou. Prof. Kopecký zastupuje státní zaměstnance v různých řízeních podle zákona o státní službě, např. v řízení o skončení služebního poměru nebo v kárném řízení, i v řízeních před správními soudy
