Pavel KopeckýU Nejvyššího správní soudu jsme v nedávné době uspěli ve sporu, který se týkal výše odbytného v případě skončení služebního poměru státního zaměstnance z důvodu uplynutí šestiměsíční doby zařazení mimo výkon služby a započítávání předcházejících poměrů ve správních úřadech.
Dojde-li k tomu, že je státní zaměstnanec z organizačních důvodů zařazen mimo výkon služby, například proto, že jeho místo bylo v důsledku změny systemizace zrušeno a nebylo nalezeno jiné vhodné služební místo, je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby. Maximální doba zařazení mimo výkon služby je stanovena na 6 měsíců. Pokud v této době není státnímu zaměstnanci nalezeno vhodné služební místo, musí služební orgán rozhodnout o skončení služebního poměru.
Podle § 72 odst. 2 zákona o státní službě má v takovém případě státní zaměstnanec právo na výplatu odbytného. Jeho výše se odvíjí od délky trvání služebního poměru:
Při nepřetržité době trvání služebního poměru
a) nepřesahující 3 roky přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu,
b) nepřesahující 6 let, ale přesahující 3 roky, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu,
c) nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu,
d) přesahující 9 let přísluší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu státního zaměstnance.
V daném případě šlo o výklad přechodného ustanovení § 201 odst. 1 zákona o státní službě, které stanoví: „Do doby trvání služebního poměru státních zaměstnanců podle § 185 až 188 a § 190 až 192 se započítává doba trvání pracovních poměrů ve správních úřadech, které vzniku služebního poměru bezprostředně předcházely.“
Konkrétně šlo o to, zda se pro účel stanovení výše odbytného má započítat doba trvání pracovního poměru na ministerstvu, který bezprostředně předcházel vzniku služebního poměru, tedy který byl „překlopen“ do služebního poměru, anebo zda lze započítat i předchozí pracovní poměr na jiném ministerstvu, který tomuto pracovnímu poměru předcházel.
Státní zaměstnankyně pracovala před účinností zákona o státní službě v pracovním poměru na ministerstvu A, tento pracovní poměr byl následně „překlopen“ na služební poměr podle zákona o státní službě. Bezprostředně (bez prodlevy) před vznikem pracovního poměru k ministerstvu A pracovala státní zaměstnankyně v pracovním poměru na ministerstva B, a šlo o to, zda pro účely výpočtu odbytného lze započítat i dobu pracovního poměru u ministerstva B, tedy pracovního poměru, který se nepřeměnil na poměr služební.
Služební orgán (státní tajemnice v ministerstvu A) pro účely rozhodnutí o odbytném kromě doby trvání služebního poměru započítal pouze pracovní poměr u ministerstva A. Tento závěr následně potvrdil náměstek vnitra pro státní službu jako odvolací orgán (dnes nejvyšší státní tajemník) a přiklonil se k němu i Městský soud v Praze, který zamítl žalobu proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu. V praxi to znamenalo, že státní zaměstnankyni bylo přiznáno odbytné odpovídající devítinásobku měsíčního platu, při započítání pracovního poměru u ministerstva B by ji náleželo vyšší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu.
Opačný názor, který jsme prosazovali od řízení u služebního orgánu, zastal až Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti, který zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze i rozhodnutí tehdejšího náměstka ministra vnitra pro státní službu. Státní zaměstnankyni by tak mělo být doplaceno odbytné do výše, která ji dle zákona náleží.
Nejvyšší správní soud konstatoval: „§ 200 odst. 1 zákona o státní službě je třeba vykládat tak, že do doby trvání služebního poměru státních zaměstnanců podle § 185 až § 188 a § 190 až § 192 citovaného zákona se započítává doba trvání všech pracovních poměrů ve správních úřadech, které vzniku služebního poměru bezprostředně předcházely. Tato doba se počítá zpětně tak dlouho, dokud na sebe předchozí pracovní poměry nepřerušeně (datumově) navazují. Pokud se zákonodárce chtěl vyhnout důsledkům spočívajícím v případném započítávání většího počtu předcházejících pracovních poměrů, měl v tomto smyslu danou právní úpravu formulovat jednoznačně.“
Podmínkou započítávání předcházejících pracovních poměrů u správních úřadů je, že mezi nimi není žádná prodleva, tzn. státnímu zaměstnanci musel jeden den skončit pracovní poměr u jednoho správního úřadu a hned druhý den musel nastoupil do pracovního poměru u jiného správního úřadu, a poslední pracovní poměr byl s účinností zákona o státní službě přeměněn na služební poměr. Rozhodné by nemělo být, z jakého důvodu předcházející pracovní poměry skončily.
